Zvonek broskvolistý a vzpomínka na horký víkend

Tenhle zvonek jsem vždyky považovala za obtížný plevel, který zužoval mou skalku. Svou skalku jsem měla v minulém století. To už si dnes nikdo nepamatuje. A já jsem tenkrát byla ještě kulinárně zaostalá dívka. Dnes je všechno jiné.
Již tak sladké nedělní ráno sladím pomocí květu zvonku broskvolistého.

Na okraji šálku je vidět, jak jsem se lačně napila ještě před focením. To abych vyzkoušela, jestli takto nehorázně přetížený zvonek plave. Většina zvonků je jedlá. Broskvolistý je takový tužší. Chuť také tužší a proto vcelku nezajímavá. O to lépe plave v kafi, a to ještě po okraj naložený cukrem. Která druhá kytka by to v neděli ráno zvládla.