Léto, léto, prodli jen

Večerní improvizace na zahradě:

Hana přinesla salát ze salátu, avokada a rajčátek. V místě podávání - na tom šátku na zemi - dozdobeno dary ze zahrady, jimž v tu chvíli byly lístky topolovky neboli slézové růže, denivky (áááááách), lichořeřišnice a také prvních květů krásnoočka.
Vzdychávám v takových chvílích s Goethem to jeho slavné dvouverší o prchajícím čase: 
Werd' ich zum Augenblicke sagen: / Verweile doch! du bist so schön! / Dann magst du mich in Fesseln schlagen, / Dann will ich gern zugrunde gehn, které se už asi nidky nebudu schopna naučit nazpaměť.